Na základě výše uvedených omezení a podmínek jsou rozlišovány následující typy biotopů:
Zaplavované vrbové a topolové lesy včetně říčních pobřežních vrbin. Fytocenologicky patří k Salici-Populetum nebo Salicetum triandro-viminalis.
Lesy v neohrázovaných říčních nivách, lesy na zaplavovaných stanovištích v mezihrází (současná niva). K nim patří i lesy v zahrází (ale ne mimo přirozený inundační prostor) na zazemněných starých meandrech s dynamicky kolísající hladinou podzemní vody, jejímž vystoupením jsou občas zaplaveny. Fytocenologicky náležejí ke Querco-Ulmetum (v CZ a D) a k Ficario-Ulmetum (v PL), ale i k typům výše položených tvrdých lužních lesů s přechody ke Galio-Carpinetum a Tilio-Carpinetum.
Lesy na stanovištích v přirozeném inundačním prostoru (současná a původní niva), které jsou z důvodů antropogenně podmíněných změn v četnosti záplav a snížení vodní hladiny pouze výjimečně zaplaveny nebo jsou ovlivněny jen dynamickým kolísáním spodní vody. Zlepšením režimu záplav se mohou opět změnit v typické tvrdé lužní lesy. Fytocenologicky náležejí tyto lesy nejvyšších (zřídka zaplavovaných) poloh tvrdého luhu s bohatým výskytem javoru babyky (Acer campestre), lípy srdčité (Tilia cordata) a habru obecného (Carpinus betulus) ke specifickým typům Galio-Carpinetum a Tilio-Carpinetum. Jsou odlišovány pouze v polském úseku.
Lesy v říčních údolích nebo na anmór půdách okrajů říčních niv a lesy na prameništích s převahou olše a jasanu. Fytocenologicky patří ke Pruno-Fraxinetum (v CZ a D), Alno-Fraxinetum (v PL), Fraxino-Alnetum glutinosae (v D) a Circaeo-Alnetum (v PL).
Lesy na zamokřených, zpravidla rašelinných půdách s dominujicí olší lepkavou (Alnus glutinosa). Fytocenologicky patří ke Carici elongatae-Alnetum glutinosae. V Polsku je specifiká forma Carici elongatae-Alnetum glutinosae popisována jako Ribo nigri-Alnetum.
Porosty rákosin a vysokých ostřic na mokrých a rašelinných půdách nebo v litorálu vod. Fytocenologicky náležejí ke Phragmition a Magnocaricion (Pharagmitetalia).
Sečené stelivové louky s lesknicí rákosovitou na mokrých a rašelinných půdách. Fytocenologicky náležejí k asociaci Phalaridetum arundinacea. Velkoplošně se vyskytují pouze v německém úseku dolní Odry.
Mokré a vlhké louky na stanovištích s kolísající hladinou podzemní vody, které jsou čas od času i zaplavovány. Přestože jsou rozdílně obhospodařovány a potenciálně se vyskytují i na změněných (ne- přirozených) stanovištích, tvoří dnes důležitá útočiště vzácných druhů rostlin a živočichů typických pro nivy. Fytocenologicky náležejí ke svazům Cnidion, Molinion a Calthion.
Nivní louky u obce Stobrawa
Přirozeně nebo v důsledku intenzivního obhospodařování ovlivněné a druhově ochuzené trvalé travní porosty. Některé typy jsou pravidelně zaplavovány. Fytocenologicky náležejí na vyšších stanovištích ke svazům Arrhenatherion a Cynosurion, v depresích k Alopecurion a Agropyro-Rumicion crispi.
Prvotní společenstva na rozlehlých písečných náplavech v mezihrází nad hranicí záplav středně vysokou vodou. Fytocenologicky se jedná o iniciální stadia různých společenstev. Tento typ se vyskytuje jen v polském úseku.
Slepá a mrtvá ramena (podle definice DVWK, 1991) včetně trvalých nebo dočasných tůni. Slepá ramena jsou trvale povrchově spojena s řekou. Mrtvá ramena jsou za normálního vodního stavu od řeky oddělena, pouze za povodní existuje dočasné povrchové spojení. Nacházejí se v různých stadiích zazemňování, reliktní mrtvá ramena vysýchají.
Odděleně jsou hodnoceny:
Topolové, v jednotlivých případech také vrbové monokultury. Pouze na stanovištích výše uvedených typů lesních biotopů.
Zaplavené hliníky, pískovny a štěrkoviště.
Rybníky a sedimentační nádrže.