4.2 Metody mapování bioindikátorů

Botanikové mapovali v terénu mezi květnem a zářím (CZ) resp. květnem a červnem (PL) 1999 současně typy biotopů i výskyt rostlinných bioindikátorů. Velikost zkoumaného území v Polsku a omezený čas neumožnily sestavit kompletní mapy rozšíření bioindikátorů. Terénní záznamy byly doplněny údaji z recentních publikací a z šedé literatury posledních 20 let. Německá data pocházejí ze zpráv o mapování biotopů a z posudků na chráněná území provedených v posledních desíti letech pro braniborský LUA. V těchto zprávách jsou vyhodnoceny také literární údaje.

Mapování výskytu ryb na českém úseku mezi městy Odry a Bohumín se opírá o odlovy prováděné v letech 1997-99 elektrickým agregátem. Informace z polského úseku pocházejí z recentních zveřejnění, od sportovních rybářů a od Polského rybářského svazu. Všeobecně platí, že základní ichtyologický monitoring polské Odry je ve srovnání s jejími přítoky kusý. Pokud byly indikační druhy prokázány na některém důkladně prozkoumaném přítoku, pak byl jejich výskyt kartograficky zanesen i do úseku Odry pod ústím daného přítoku bez toho, že by příslušné druhy byly v Odře přímo doloženy. Údaje o piskoři pruhovaném jsou jistě podhodnoceny. Druh je v povrchových vodách nivy zcela běžný. Protože nemá význam pro sportovní rybáře, statistiky úlovků chybí. Německá část hraničního úseku nebyla systematicky zdokumentována. Informace braniborského LUA se odvolávají na údaje jiných (NABU, profesionální rybáři). Odlov ryb elektrickým agregátem byl proveden v NP Údolí Dolní Odry v letech 1995/96.

Výchozími informacemi o hnízdícím ptactvu byla četná data a pozorováni profesionálních a amatérských ornitologů, údaje v ornitologických časopisech a v regionálních kartotékách. Tato data byla rozšířena o terénní mapování prováděná v Česku a Polsku mezi dubnem a srpnem 1999. Německá data se zakládají na mapování zadaných braniborským LUA v posledních desíti letech, jakož i na starších údajích z atlasu ptáků hnízdících ve východním Německu (Nicolai, 1993). Přitom bylo zohledněno pouze pravděpodobné a prokázané hnízdění. Kritéria pro hodnocení hnízdění se řídí jednotnou evropskou metodikou (Hagemeijer et Blair, 1997).

Rozšíření bioinikátorů bylo zanášeno v terénu do pracovních map v měřítku 1 : 25 000.

<< Další strana | Předchozí strana >>