Území náleží k severní části Moravské brány s výjímkou 3 km nejvýše položených, které jsou řazeny ke geomorfologické jednotce Nízký Jeseník. Politicky patří do Ostravského kraje České republiky.
Délka toku činí 61 km. Přirozené inundační území je v průměru 1,5 až 2,5 km široké, v nejširším místě 3,5 km. Zhruba 10 km toku Odry je zregulováno a opevněno, zbytek si podržuje svůj přirozený charakter s živými meandry. Plocha četných mrtvých a slepých ramen a tůní nedosahuje 10 ha. Větší část přirozeného inundačního prostoru (ohraničení bez přesných hydrologických a pedologických podkladů provedl JAROŠEK/CHKO Poodří) může být přirozeně zaplavena, tzn. že zde ještě neexistuje žádný souvislý systém protipovodňových hrází. Omezení jsou dána jednak napřímením toku (zvýšení odtokové kapacity koryta), ale především stavbami jako jsou silniční hráze, hráze kolem rybníků nebo usměrňovací výhony v ústích přítoků, které lokálně ovlivňují odtok za povodní. Tím je plocha oficiálně vymezené současné nivy (podle českých vodohospodářských map resp. podle údajů Povodí Odry a.s. založených na 100-leté vodě), zřetelně menší (až o ca 60%) než plocha přirozeného inundačního území. Výpověi k plošnému poměru současné nivy je tudíž v důsledku různé metodiky omezena. Také záplavy při povodni v červenci 1997 nepostihly celé přirozené inundační území, částečně byl rozsah inundace dokonce menší než plocha současné nivy, neboť se v tomto oderském úseku žádné extrémně vysoké vodní stavy nevyskytly. Na řece je více jezů nepřekonatelných pro ryby.
Oblast je chráněna jako CHKO Poodří, přičemž více než 3/4 chráněné plochy leží v přirozeném inundačním území. Intenzivní zemědělské využití je nepatrné. Velké travnaté plochy jsou obhospodařovány extenzivně jako kosené louky. Uvnitř přirozeného inundačního území nejsou s výjímkou posledních 3 km v severní části sídliště nebo průmysl. Zde pronikla infrastruktura a průmysl velkoměsta Ostravy do říční nivy.
Skromně zastoupené mezofilní listnaté lesy (04) náležejí k Tilio-Carpinetum. Tvrdé lužní lesy (02), blízké přírodnímu stavu, jsou především v severní části regionu. Společenstva měkkých lužních lesů (01) jsou vytvořena pouze jako doprovodné břehové porosty. Většinu lesních ploch tvoří lužní lesy údolních poloh a okolí pramenišť (05). Větší část rozsáhlých travnatých ploch připadá na druhově bohaté, vlhké a mokré louky (09) svazů Calthion a Molinion. Rákosiny (07) v přirozeném inundačním území jsou rošířeny převážně kolem rybníků. V celém úseku kolem Odry dochází ke spontánnímu zmlazování topolu černého, vrby bílé a vrby křehké. Na březích se často vyskytuje olše šedivá. Dymnivka dutá a sněženka předjarní jsou běžné rostliny. Îluťucha světlá roste pouze na několika nálezištích, ale je na nich hojná. Kotvice plovoucí osidluje pouze dvě mrtvá ramena, jinak roste hojně na sekundárních stanovištích - na rybnících. Îebratka bahenní je rozšířena pravidelně.
Ouklejka pruhovaná, podoustev říční a parma obecná se v Odře běžně vyskytují a přirozeně se množí. Mník jednovousý je uměle vysazován. Piskoř pruhovaný se vyskytoval v mrtvých ramenech a tůních severní části. Dnes v nich vyhynul a udržel se pouze na náhradních stanovištích v rybnících.
Kulík říční a pisík obecný hnízdí na přirozených štěrkových náplavech. Běžně hnízdí ledňáček říční. Břehule obecná si hloubí hnízda jak na přirozených, tak i náhradních stanovištích v štěrkovištích, pískovnách a hlinících. V lesích byla zaregistrována hnízda strakapouda prostředního a jedna hnízdní kolonie volavky popelavé. Na mokrých a vlhkých lukách území vzácně hnízní břehouš černoocasý, vodouš rudonohý a sluka otavní. Rybák obecný a bukač velký využívají v tomto úseku pouze sekundární biotopy. Oba druhy luňáků byly pozorovány pouze jako hosté
<< Další strana | Předchozí strana >>