Poněvadž povodně jsou rozhodujícícm a selektivním faktorem pro vývoj lužních společenstev, je z ekologického hlediska také nezbytné zohlednit i všechny antropogenní vlivy na režim záplav, a to nejenom v přirozených a polopřírodních inundačních územích. Jak již bylo poznamenáno v kapitole 2 jsou při obvyklé povodni zasaženy už jen části přirozeného inundačního území, nedojde-li k tak extrémní události jako v létě 1997, kdy stávající protipovodňová ochranná zařízení se ukázala jako nedostačující. Ochranná zařízení jsou téměř všude dimenzována jen na určitou výšku hladinu, většinou na povodeň opakujícící se statisticky jednou za 50 až 200 let. Délka trvání povodňové vlny může mít také rozhodující vliv na stabilitu ochranných hrází, které byly částo budovány postupně během více století.
V tomto Atlase jsou proto znázorněny na zvláštní průhledné fólii důležité informace týkající se povodňových jevů. Fólie je přiřazena příslušné topografické mapě s daty o typech biotopů. Jedná se o:
S výjímkou ohraničení přirozeného inundačního území byly všechny informace převzaty od územních vodohospodářských správ (většinou jako mapové podklady, od RZGW Wrocław v digitální podobě).
Povodňové hráze jsou převzaty jen v případě, že jsou jako takové úředně registrovány (v území působnosti příslušné vodohospodářské správy). Zvýšené silniční a železniční náspy nebo jiná ohraničení (terénní vyvýšeniny, hrany teras) nejsou zvláště zaznačeny. Z tohoto pohledu hráze nepředstavují žádný uzavřený ochranný systém.
Současné vymezení přirozeného inundačního území v českém úseku Odry odpovídá údajům z platných vodohospodářských map. V Polsku nejsou žádné mapy s vyznačeným inundačním územím k dispozici (v současnosti nejsou inundační území zakotvena ani v návrhu nového vodního zákona). Ohraničení přirozeného inundačního území muselo být proto pro větší úseky provedeno na základě vlastního rozhodnutí (viz kap. 2). V dolní části oderského údolí bylo, na základě souvislého systému hrází, ohraničení většinou jednoznačné. Existující poldry byly po zvážení reálných podmínek jejich zaplavování částečně pojaty do přirozeného inundačního území (viz níže).
Území zaplavená při letní povodni 1997 byla v Braniborsku rozšířena o plochy ovlivněné podzemní vodou, která na nich pravidelně vystupuje na povrch (údaje detašovaných pracovišť LUA Brandenburg). Pro ostatní země nebyly takové informace dostupné. Průběh povodně sám o sobě nebyl z důvodů protržení hrází normální především na polském úseku. To platí jak pro proudové poměry, tak i pro vodní hladinu, která byla částečně nižší, částečně vyšší než v blízkosti řeky na návodní straně hrází. Z těchto důvodů překročila zaplavená plocha za letní povodně 1997 místně i vyznačené hranice říční nivy (přirozeného inundačního území).
Údaje k existujícím a plánovaným poldrům se opírají v Braniborsku o studii LUA Brandenburg, v Polsku (v oblasti působnosti RZGW Wrocław) o digitální data. Pro český úsek Odry nejsou plány na poldry doloženy.
V tabulce 3 jsou shrnuty všechny plochy a k ním uvedeny jejich objemy v důležitých úsecích.
Je třeba poznamenat, že všechny existující polské poldry Tarnów-Bycki, Połupin-Szczawno a Krzesin-Bytomiec (s udávaným maximálním retenčním objemem 70 mil.m3) jsou ve spodní části volně propojeny s řekou a jsou tudíž neovladatelné. Z tohoto důvodu byly také částečně přiřazeny k současné nivě. Retenční účinek ve srovnání s ovladatelným poldrem může být tímto silně omezen. Všechny tři výše uvedené poldry byly během povodně 1997 následkem selhání hrází volně průtočné. Podobná situace je na dolní Odře na německých poldrech Criewen, Schwedt a Fiddichow. Nejsou ale otevřeně napojeny na Odru, nýbrž mají ovladatelné nápustné a výpustné objekty. Tyto poldry jsou sice přes trvale otevřené objekty pravidelně od poloviny listopadu zhruba do března/dubna zaplavovány Odrou, ale během vegetační sezóny jsou na základě manipulačního pořádku uzavřeny. Naplňovány jsou pouze při velkých letních povodních (jako např. v letech 1996 a 1997) jako ochrana před protržením nebo přelitím letních hrází. Dále po toku navazující tři polské poldry (Widuchowa, Gryfino a Szczecin) jsou rovněž souvisle ohrázované, mají ale řadu dnes již neovladatelných propustí. Tím je zabráněno přirozenému průchodu záplavy. Přes to byly všechny existující pravidelně zaplavované poldry na dolní Odře přiřazeny k přirozenému inundačnímu území (tzn. že byly vyňaty poldry Lunow-Stolpe a Sophienthal). Pro německé poldry je také rozhodující skutečnost, že tři z nich jsou součástí národního parku a mají být revitalizovány, tzn. že v nich má být opět nastolen polopřirozený povodňový režim. Všechny ostatní poldry v Polsku směrem proti proudu od města Głogów jsou zaplavovaný jenom při skutečně extrémních vysokých vodách. Vyjímku tvoří menší poldry °elazna1A/B a Paniowice, jejichž skutečný záplavový režim nemohl být jednoznačně vyjasněn.
Ke znázorněným plochám plánovaných poldrů je třeba poznamenat, že většinou ještě neprošly žádným plánovacím a schvalovacím řízením (s výjímkou poldru Buków). To znamená, že vymezujeme pouze prostor bez udání přesné hranice, typu poldru a případně doplňujících opatření. Proto je třeba chápat údaje o objemu (pokud jsou uvedeny) pouze jako hrubá plánovací čísla. Uvedená data reprezentují souhrn založený částečně na starších plánech, častečně na aktuálních výsledcích z povodně 1997. Přitom má v Polsku řešení retence vysokých vod v prostoru Buków až Raciborz rozhodující význam. V současné době je ve výstavbě pouze jeden poldr u Bukówa.
V úseku oderské nivy pod Cigacicemi (Odra km 471 až 491) je kromě toho zvažován a diskutován retenční prostor (plocha zhruba 4500 ha) pro případ katastrofálně vysokých vod. Za povodně 1997 byla tato plocha, bezprostředně nad existujícím poldrem Połupin-Szczawno, následkem selhání hrází zcela zaplavena. V prostoru Wrocławi se východně od města uvažuje v údolí Widawy (plocha zhruba 1250 ha) o velkoprostorovém obtokovém kanálu. Na fóliích nejsou tyto dva zvláštní poldry znázorněny.
K datům o existujících a plánovaných poldrech je třeba poznamentat, že také na některých důležitých přítocích v blízkosti jejich ústí do Odry jsou velké retenční prostory, většinou ve formě nádrží s trvalým vzdutím vody. Jsou to třeba retenční nádrž Turawa na řece Mała Panew severně od Opole, stejně tak dvě velké retenční nádrže Otmóchow a Nysa na dolním toku Nysy Kłodzké (bezprostředně nad nimi je jedna další nádrž ve výstavbě a čtvrtá je plánována). V budoucnu by měl být dnešní retenční objem tří existujících nádrží zvýšen o více než 50 mil.m3, s čímž jsou spojeny i nové střety zájmů o využívání.
V zásadě je snaha snížit extrémní povodňové průtoky nad ústím Nysy Kłodzké až o 1000 m3/s. Přepočítáno na retenční objem je třeba pro zadržení průtoku 500 m3/s po 24 hodin (1 den) kubatura na více než 40 mil. m3.
Při mimořádné letní povodni 1997 činil špičkový průtok na česko-polské hranici zřetelně více než 2000 m3/s. Od oblasti Kole a dále až pod Wrocław dosáhla špičková hodnota více než 3000 m3/s. Nížeji po toku v německo-polském hraničním úseku se udává, že špičkový odtok byl vyšší než 2500 m3/s a trval déle než dva týdny. Přitom je třeba si uvědomit, že kvůli četným protržením hrází a plošným rozlivům v samotném oderském údolí se projevil účinek obrovské, neplánované retence dosahující řádově přinejmenším půl až více než jednu miliardu m3. Je to zřejmé také z následujícího posuzování zaplavených ploch.
Letní povodeň 1997 zaplavila ve studovaném území plochu zhruba 2050 km2. Je to více než dvakrát tolik co činí plocha současné nivy (zhruba 970 km2) a přesto pouze 55% plochy přirozeného inundačního území. Tento vztah se týká cca 75% polského a asi 20% německého úseku. Kdyby bývaly selhaly hráze v oblasti Oderbruch (Brandenburg), bylo by ohroženo zatopením asi dalších 600 km2. To by pak v dolní části oderského údolí odpovídalo zhruba poměrům v polském úseku v oblasti města Wrocławi. V nejhůře postiženém úseku Odry od Ostravy po Wrocław byla prakticky zaplavena celá říční niva. Všechny existující a plánované poldry v tomto úseku pokrývají pouze menší část tehdy zaplavené plochy. To zřetelně ukazuje na to, že protipovodňová ochrana v oderském údolí se neobejde bez opatření na přítocích celého povodí. Proveditelnost spolehlivé povodňové ochrany proti extremně vysoké vodě, jaká byla v roce 1997, se jeví přinejmenším jako velice nesnadná.
<< Další strana | Předchozí strana >>