Region dosahuje až k městům Frankfurt an der Oder (D) resp. Słubice (PL) (km 585). Pod soutokem s Lužickou Nisou (km 542,4) tvoří Odra hranici mezi Německem a Polskem. Území patří politicky do vojvodství lubuskie (PL) a okresu Frankfurt an der Oder (D).
Délka řeky činí zhruba 113 km. Šířka přirozeného inundačního území mezi obcemi Cigacice (km 471) a Krosno Odrzańskie (km 515) dosahuje až 6 km. Dále k ústí Lužické Nisy je přirozené inundační území převážně 3 km široké, v nejužších místech pouze 2 km, v nejširších až 6 km. Severně od ústí Lužické Nisy se rozšiřuje až na 9 km a krátce před Frankfurt an der Oder se opět zúžuje na 2,5 km. Řeka je souvisle ohrázována, s výjímkou úseků, kde se k ní těsně přibližují úbočí údolí. Současná niva je 0,5 až nejvíce 1 km široká. Plocha současné nivy zaujímá o něco více než čtvrtinu přirozeného inundačního území. Na řece nejsou žádné jezy. V polském úseku přirozeného inundačního území jsou četné stojaté vody, slepá, jakož i mrtvá ramena v různém stupni zazemňování.
V území existují dva poldry. Jsou zde dvě chráněná území Gryżyński PK a Krzesiński PK. Zástavba přirozeného inundačního území je řídká, průmyslové objekty jsou v okolí ústí řeky Bóbr (km 516,2). Podél hraničního úseku byla ohrázovaná niva již v minulém století odvodněna a vysušena, aby ji bylo možné zemědělsky využívat. Intenzivní zemědělství se provozuje především v původní nivě pod soutokem s Lužickou Nisou (dvě ohrázovaná území na německé straně, jedno na polské).
Zůstaly zachovány dva větší lesní komplexy. Mezi obcemi Cigacice a Pomorsko (km 480) převládají mezofilní lesy (04) a přechodné formy mezi tvrdými lužními a mezofilními listnatými lesy (03). V oblasti nad ústím řeky Gryżynka mezi km 495 - 500 rostou měkké (01) a tvrdé (02) lužní lesy. Ostatní maloplošné lesní zbytky na polské straně náleží k lužním lesům údolních poloh a pramenišť (05) a bažinným olšinám (06). Na německé straně se v bývalé nivě vyskytují zbytky měkkých a tvrdých lužních lesů. Pod ústím Lužické Nisy lze najít plochy, kde zmlazuje topol černý, vrba bílá a vrba křehká. Jak na polské tak i německé straně převládají louky ze svazu Alopecurion (10), na některých místech se vyskytují i druhově bohaté vlhké a mokré louky (09) s jarvou žilnatou. Společenstva vysokých ostřic (07) ze svazu Magnocaricion rostou především na nezmeliorovaných stanovištím na okraji přirozeného inundačního území nebo v litorálu mrtvých ramen a tůní. Rákosiny (07) (Phragmitetea) osidlují vhodná stanoviště v úzké současné nivě. V území se vyskytuje žluťucha žlutá i žluťucha světlá. Îebratka bahenní je široce rozšířena v odvodňovacích kanálech, ale roste také na přirozených stanovištích v mrtvých ramenech. Všeobecně je území botanicky nedostatečně prozkoumáno. Cenné typy lužních biotopů se nacházejí v ústí přítoků Pliszka (km 567,5) a Ilanka (km 578,8) (Wołejko et Stańko, 1998).
Pravidelně se vyskytují parma obecná, jelec jesen, podoustev říční, sumec velký, mník jednovousý, sporadicky také ostroretka stěhovavá. Místně v ústí Lužické Nisy a Bóbru se vyvinuly silné populace ostroretky a parmy. V ústí řeky Bóbr se nacházejí také trdliště podoustve říční. Četná mrtvá ramena a odvodňovací kanály v přirozeném inundačním území jsou domovem piskoře pruhovaného.
Z hlediska indikačních druhů ptáků je zajímavý především úsek mezi obcí Cigacice a ústím Lužické Nisy. Vyskytuje se zde mnoho druhů hnízdících na lukách zejména sluka otavní. Pravděpodobné je i hnízdění pisíka obecného. Kulík říční byl nalezen na více místech. Lesy hostí strakapouda prostředního a oba druhy luňáků, přičemž luňák obecný převažuje. Běžným druhem je ledňáček obecný, ale břehule obecná se tak často nevyskytuje.
<< Další strana | Předchozí strana >>